Dlouho před objevením zinku jako kovu se zinkové rudy používaly spolu s mědí jako legovací přísady při výrobě mosazi a zinkové soli v oblasti medicíny. První mosazné předměty pochází ze 3. století před naším letopočtem z Babylonu a Asýrie a z let 1400 až 1000 před naším letopočtem z Palestiny.

Důkaz o prvním přidání zinku k mědi se datuje do 5. století před naším letopočtem. Na ostrově Rhodos byl nalezen ozdobný předmět, ve kterém byla potvrzena přítomnost zinku. Přestože se zinek od té doby používal například při výrobě mosazi, uběhlo ještě mnoho století, než byl tento kov identifikován. Pojem zinek se etabloval až v 17. století se znovuobjevením tohoto materiálu.

Protože se zinek v přírodě nachází výlučne ve sloučeninách, probíhala jeho výroba nejprve z uhličitanu zinečnatého, zinkové soli. Zinek byl vhodný především k legování kovů a proto se nejprve používal jako přísada při výrobě mincí. Zinkové rudy se sice používaly od doby bronzové, ale až mnohem později se zjistilo, že se jedná o samostatný prvek, t.j. látku, kterou nelze dále rozložit. Zinek se až do konce 18. století dovážel převážně z Indie a byl velmi drahý.

Celkové znění článku o historii zinku (dřívější výroba a využití, dnešní výrobní procesy, výskyt a zásoby) si můžete prečíst v PDF formátu-v německém jazyce.